Ivan Rössler

Může mít nevěrná televize věrné diváky?

Už potřetí za sebou propadl pořad Československá Superstar 2. Byl poražen reprízou Četnických humoresek a sledovanost nedosáhla ani milión diváků. Přitom Superstar se nedá tak snadno odsunout na vedlejší kolej jako turecká telenovela.

V Německu (Deutschland sucht den Superstar) běží tato soutěž od roku 2002 nepřetržitě. V současné době běží osmá řada, která se na RTL vysílá každou sobotu ve 20:15 a dokonce se v neděli reprízuje! Také v USA běží American Idol už desátou řadou.

Jak to vlastně bylo? Když britská ITV spustila v roce 2001 Pop Idol, který vytvořil producent Spice Girls Simon Fuller, byla to doslova bomba. Koncept okamžitě převzala řada zemí (celkem 46) a pořad dostal o rok později i nejvyšší ocenění na prestižním mezinárodním televizním festivalu Zlatá růže. Nicméně porotce prvních dvou ročníků Simon Cowell (byla to jeho produkční firma Syco) přišel s podobným nápadem a tak ITV po dvou letech vyměnila Pop Idol za X faktor. Fuller s Cowellem se pak soudili a nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání. Zatímco Idol ve světě přežil, ITV od té doby dělala X faktor, který se nakonec stal nejúspěšnější talentovou soutěží vůbec. A Simon Cowell dostal v Montreaux speciální Zlatou růži za svůj přínos televizi.

Jestliže většina televizí na světě byla věrná jednomu formátu, u nás je to poněkud jinak.

Česko hledá Superstar odstartovala  Nova v roce 2004 a vydržela to tři roky. V roce 2007 si dala pauzu, další rok si vyzkoušela X faktor, v roce 2009 spustila společně s Markízou první ročník Česko Slovenské Superstar a v roce 2010 poté, co jí Jojka vyfoukla Česko Slovensko má talent, zhrzeně a urputně přišla s vlastním (?) nápadem na Talentmánii. Letos se vrátila zase k Česko Slovenské Superstar.

Tuto roztěkanost jinde nenajdete. Spíše úvahy o změnách. Například ve Francii se o potřebách změn v soutěži diskutuje, protože i tam už po osmi řadách (televize M6 vysílá Nouvelle Star už od roku 2003) cítí jistou únavu formátu. Na příkladu Novy, která během těch let vystřídala snad všechny dostupné formáty talentových soutěží, lze ukázat, že tato formátová promiskuita nevede k ničemu dobrému.

Jsou jen dvě cesty: vydržet u jednoho formátu anebo ho změnit a zase vydržet u formátu následujícího. Jinak je to jako v té pohádce o tom, jak si v jedné jeskyni nacpete kapsy stříbrem, v další zlatem a ve třetí diamanty, abyste pak našli v kapse jen obyčejné kameny. Televizní divák má pocit, že televize mu nabízí něco starého, co už tady jednou bylo a co už sama opustila. Může mít nevěrná televize věrné diváky?

komentářů: 17

Partička

Byl jsem se včera (14. 2.) podívat na natáčení prvních dvou dílů Partičky, kterou natáčí televize Prima. Poměrně pikantní na tom je, že tak činí ve spolupráci s Markízou, která je slovenským dvojčetem Novy. Další pikantností je, že tři hlavní protagonisté přišli čerstvě z Novy, a sice Richard Genzer, Michal Suchánek a Ondřej Sokol (první dva pořad Mr. GS moderovali, Ondřej Sokol ho režíroval). Zdá se, že Nova postupně ztrácí své tváře, tvůrce a pořady. A Prima se nerozpakuje okamžitě dát práci Jiřímu Adamcovi, prostor České Miss a bůhví, co přijde dál.

Byla to právě Nova, která poprvé přišla s improvizačními pořady. Spustila na svém začátku hned dva. Jeden se točil v divadle a jmenoval se Ruská ruleta. Improvizované scénky na témata diváků losovaná z osudí před zraky diváků v sále tvořili Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. I oni měli nejprve mimo scénu, později na scéně (jako Partička), k dispozici garderobu i rekvizity, ze kterých si mohli, během pěti minut na přípravu, vybrat. Těch pět minut vyplňoval zprvu sám, později s Markem Vašutem, Marek Eben. Druhý projekt byl pod taktovkou televizně nedoceněného herce, režiséra i autora Antonína Procházky. Jmenoval se Tajný závod, odehrával se na ulici, a protagonisté v něm plnili za dozoru skrytých kamer určité úkoly, do nichž vtahovali nic netušící kolemjdoucí. Oba dva pořady dramaturgicky skvěle vedl dr. Jan Czech. Jemu byla později svěřena Schillerstrasse, kterou Nova uvedla pod názvem Zvoňte dvakrát! Bohužel během příprav dr. Czech těžce onemocněl a v průběhu příprav se musel práce ujmout jiný dramaturg. I tento pořad, který v té době slavil velké úspěchy v Německu, byl postaven na improvizacích. Herci dostávali do sluchátek pokyny a ostatní museli na změny pohotově reagovat. Bohužel tento pořad se nám na Nově moc nepovedl. Pravděpodobně také odstartoval postupný zánik zábavy na Nově.

Nyní s podobným pořadem přichází Prima, která od Markízy převzala i název Partička. Pořad není původní a jako většina formátů tohoto typu má své kořeny v britském rozhlase. V roce 1988 přešel na britský televizní Channel 4 a až o deset let později na americkou ABC. Najdete ho pod názvem Whose line is it anyway. Není to tedy žádná horká novinka. Nicméně Prima včera natočila první dva díly (dnes točí další dva) a tak od března můžeme pořad vidět i na našich obrazovkách. Po dvou dílech se projekt těžko hodnotí, ale zdá se, že Prima měla šťastnou ruku. Především Michal Suchánek přichází s velice tvořivým humorem a jednotlivé akce dokáže rozehrát s jistou bravurou. O dobrém herectví Ondřeje Sokola jsem přesvědčen už delší dobu, ale i on přicházel s řadou skvělých gagů. Výborní byli i Richard Genzer a Igor Chmela.

Pořad je rozčleněn do jakýchsi rubrik, které se zřejmě budou opakovat, ale pokaždé s jiným tématem. Ty do pořadu vnáší režisér na scéně Dan Dangl.  Například protagonisté  musí improvizovat scénku na dané téma a ještě v průběhu scénky postupně střídat nálady, které jim přikazuje obrazovka. Skvělá je například nedělní chvilka poezie, ve které  herci na dané téma improvizovali ve verších. Vtipné je, že často jeden z herců téma nezná a musí se tak zvaně „chytnout“. Řvali jsme smíchy při „etiopštině“ Igora Chmely, který měl vojákům vysvětlovat, jak použít zbraně na zastrašení nepřítele. Suchánek, aniž by toto téma znal, měl překládat z nesrozumitelné „etiopštiny“. Divák, který věděl, o co jde, se bavil tím, co Suchánek „překládá“. Vrcholem pak byla hádka obou protagonistů právě v „etiopštině“.

Nemá smysl pořad popisovat. Jak říkají Japonci: je lépe jednou vidět než dvakrát slyšet. I kdybych měl sebelepší vypravěčský dar, těžko popíši všechny nuance pořadu. Ale přiznám se, že mám pro humor Suchánka a Genzera jistou slabost a už z tohoto důvodu budu pořadu držet palec.

komentářů: 17

Vzpoura proti turecké telenovele

To je snad poprvé v dějinách, kdy na facebooku vznikla skupina, která bojkotuje jeden televizní program. Tyto vášně vzbudila turecká telenovela (najust budu toto označení používat) a událost od 6. února do 31. května najdete na http://www.facebook.com/event.php?eid=106804182730696. Podtitul této facebookové události zní: „Vymývání mozků na Nově pokračuje novou telenovelou, tentokráte z turecké produkce. Posílejte pozvánky a zabraňme společně rozšíření té hrůzy!“

Jakkoliv jsem se rozhodl po odchodu z Novy, že o ní nebudu nikdy psát, emoce, jež jsem na facebooku zaznamenal, si pár poznámek zaslouží.

Především Nova je komerční televize. Smyslem komerční televize není bavit lidi, ale vysílat reklamu, za kterou dostává peníze. Cena reklamy je závislá na umístěním programu ve schématu (prime time, off prime time), sezónou (low, middle, hight) – omlouvám se za tu angličtinu, ale jsme v americké televizi – a počtem diváků (rating v cílové skupině 15+ - 54). Stručně koruny násobené počtem diváků.

Jenže nemůžete vysílat jen reklamy, teleshoppingová televize se tady udržela krátce a pak šla do kytek, takže musíte vysílat nějaký program. Stručně řečeno vysílání komerční televize je vysílání reklamy obklopené nějakým programem, aby tento sandwich byl stravitelnější. Lidi zírají na program, zachytí část reklamy a ti slušnější (z hlediska Novy) nepřepnou a jdou si uvařit kafe. Peoplemeter nezaznamená během reklamy přepnutí a peníze jsou na cestě.

Program ale není zadarmo. Zatímco u reklamy peníze kasírujete, program musíte zaplatit A tady zase platí, že cena programu se dělí počtem diváků. Když se kouká milión lidí na pořad, která stál milión korun, stojí vás každý divák jednu korunu. Když se stejný milión diváků dívá na pořad, který stál sto tisíc korun, pak vás stejný divák stojí jen deset haléřů.

Turecká telenovela sice nebyla zadarmo, ale vzhledem k tomu, že se telenovely a soap opery vysílají většinou dopoledne, kdy ženy u televize žehlí (takže bude skoro zadarmo), je její zařazení do večerního programu velice odvážné. Nova však umí vybudit o svoje pořady zájem, dokáže je podpořit i v televizních novinách, které v poslední době také nestojí za nic, anketou na ulici, ve které nadšení diváci (čtyři) a nenadšení (jen jeden!) o programu hovoří. To se alespoň ze zvědavosti musí podívat skoro každý. Včetně těch, kteří na facebooku navrhují tento program bojkotovat. Ale tím zase jen vzbuzují zvědavost i v těch původně lhostejných, a ti se také alespoň jednou podívají.

Ale to hlavní: O pořadu se mluví, nadává se na něj a také se na něj někdo občas koukne. V tuto chvíli se k bojkotu turecké telenovely na facebooku přihlásilo téměř dvacet tisíc lidí. Pokud se každý z nich chvilku díval, vydělal Nově nějakou tu korunu. A o to přece jde. A pokud se lidi přestanou dívat, Nova z telenovely nějak vycouvá, jako vycouvala z projektu WipeOut. Nic se neděje, vymyslí se něco nového. Ale musím říct, že ta vzpoura proti turecké telenovele mne pobavila. Sám jsem se na ni chvilku kouknul a vydržel jsem to asi dvě minuty. Ale když to někoho baví…

komentářů: 6

To jsem sice nenapsal, ale…

Po internetu koluje nepředstavitelné množství věcí. Někdy je to hoax i s adresářem odesilatele. Někdy je to porno tolik oblíbené zejména u intelektuálů. Nemusíte loudit, seznam odesilatelů nezveřejním. Jindy jsou to prezentace zajímavých míst na této zemi, zvířátek a jiných - poněkud kýčovitých - objektů. Nejvíc mne ale baví lidová umělecká tvořivost z mého oboru: zábavy. A protože jsem z lenosti a také – opatrně řečeno – z jistého znechucení ze stavu na televizních tocích (všimněte si, jak se někdy ten televizní program vleče, když teče) už dlouho nic nenapsal, podělím se s vámi alespoň o text, který jsem sice nenapsal, ale anonymně mi přitekl po internetu. Je docela vtipný, tak mi jistě odpustíte, že není můj.

(Část dopisu jednoho nejmenovaného hypermarketu jedné ze zákaznic)

Vážená paní!!
v průběhu předcházejících 6 měsíců monitorovali pracovníci naší bezpečnostní služby počínání Vašeho manžela v našem obchodním domě v době,  kdy Vy nakupujete.
Níže uvedený seznam obsahuje detaily jeho přestupků, zachycených bezpečnostní kamerou. Kopie těchto záznamů máme uložené.

Vašeho manžela jsme opakovaně slovně napomínali při každé návštěvě obchodu, což ignoroval. Na výzvy a napomenutí reagoval hrubě slovy:
"Dokud tady moje žena nakupuje, musím s ní sem chodit taky...". Proto jsme nuceni zakázat Vašemu manželovi, Vám a celé Vaší rodině vstup do naší prodejny.

Následuje seznam aktivit Vašeho manžela v našem obchodě po dobu posledních 6měsíců:

15. červen: Vzal 24 krabiček kondomů a náhodně je vložil do vozíků nakupujícím, kteří se nedívali.
2. červenec: Nastavil všechny budíky v oddělení domácích potřeb tak, aby zvonily v pětiminutových intervalech.
7. červenec: Udělal na podlaze vedoucí k toaletám tenkou dlouhou stopu rajčatovým džusem.
19.červenec: Přistoupil k zaměstnankyni domácích potřeb, řekl oficiálním tónem "kód tři" a sledoval, co zaměstnankyně udělá.
4. srpen: Přišel k pultu Služby zákazníkům se žádostí koupit balení M&M´(lentilky) na splátky.
14. září: Přesunul nápis "Pozor, mokrá podlaha" do části pokryté kobercem.
15. září: Rozložil jeden ze stanů v kempingové části a zval nakupující dál s podmínkou, aby si přinesli polštář.
23. září: Kdykoli se ho zaměstnanec zeptal, zda nepotřebuje pomoc, rozplakal se a křičel:"Proč mě, lidi, nenecháte na pokoji?"
4. říjen: Díval se přímo do bezpečnostní kamery a používaje ji jako zrcadlo, šťoural se v nose.
10. listopad: U pultu se zbraněmi se ptal zaměstnance, zda neví, kde jsou antidepresiva.
3. prosinec: Podezřele se pohyboval po prodejně a hlasitě si přitom pobrukoval melodii z Mission Impossile.
18. prosinec: Schoval se mezi věšáky s oděvy a na lidi, kteří se v nich probírali, pokřikoval: "Kup si mě! Kup si mě!
21. prosinec: Vždy když se ozvalo hlášení z reproduktoru, schoulil se na zem do klubíčka a křičel: "Ne! Ne! Už zase ty hlasy!"
23. prosinec: Vešel do zkušební kabinky, chvíli počkal a potom začal velmi hlasitě vykřikovat:"Není tu toaletní papír!"

Doufáme, že stanovisko našeho hypermarketu chápete.

S pozdravem ředitel ....

Ostatně je to docela dobrý návod, jak se občas aktivně pobavit. Myslím si, že by to mohlo zaujmout i Báru Štěpánovou v době, kdy vytvářela své aktivity v rámci akce Za veselejší společnost.

komentářů: 3

Podomní obchodníci v digitální době

Tu dobu už nikdo nepamatuje, já jen matně a něco z vyprávění. Ta profese téměř vyhynula: podomní obchodníci. Chodili dům od domu a nabízeli svoje služby. Z dětství se mi ozývá sytý hlas, který dole v domě hlasitě volal: dráááátujeme, léééétujeme! Brousíííííme nožéééé! A nájemníci domu se sbíhali, aby si nechali zadrátovat prasklý hrnec (dnes by letěl do odpaďáku), něco zaletovat (vidíte, už ani nevím, co se tenkrát letovávalo) či nabrousit nože (tuhle službu abyste dneska hledal … no, nejspíš na internetu). Tatínek Oty Pavla (alespoň podle jeho knížek a filmů) nabízel vysavače. A byl nejúspěšnějším obchodníkem (dnes bychom řekli dealerem) té doby.

Malá odbočka, anekdotka na toto téma pro osvěžení: Jeden dealer s vysavači měl takový trik. Nasypal v předsíni na podlahu smetí a řekl: Když to do minuty tímto vysavačem nevysaju, tak to smetím sním. Většinou to do minuty vysál. Až jednou narazil, když se majitel bytu dal do hurónského smíchu a řekl: To jsem moc zvědav, co uděláte. Nám totiž nejde proud.

Pravda, pomalu vymizely i prudiči s herbalifem a jen tak tak se udržují Avon Lady nabízející kosmetiku. Ale pravda je, že nás už dlouho nikdo neobtěžoval. Co se však rozmáhá a kvůli čemu to píšu, že v nejméně vhodné chvíli (někdy i pozdě večer) zazvoní váš mobil a někdy milý, ale často i špatně vyslovující a vyloženě nepříjemný hlas, vám začne nabízet nejrůznější služby. Anebo dělá průzkum. Zrovna před chvíli volala (naštěstí s milým hlasem) dealerka jedné telefonické firmy. Zatímco proti spamu (víte, že je to lančmít?) jsou všelijaké prográmky, které přesměrují dotěry do zvláštní schránky, a ta se průběžně maže, proti nežádoucím telefonátům se neubráníte. Pravda, nemusíte brát neznámá čísla, ale pokud máte profesi, kdy neznámá čísla brát musíte, pak máte smůlu. Jednu firmu, která volala opakovaně, jsem prosil, aby si mne vymazali z databáze, ale marně. Pak jsem si čísla ukládal pod jménem „Nebrat, opruz!“, ale brzy jich bylo tolik a ty mršky volaly pokaždé z jiného čísla.

Na můj dotaz, odkud moje číslo milí dealeři vzali, vždy drze prohlásili: vybral nám ho generátor náhodných čísel. Tůdle nůdle! Sedmkrát za týden? Ale jestli je to pravda, nevíte někdo, kde se takový generátor náhodných čísel nachází? Třeba bych se s ním dohodl tak jako zajíc v pověstné anekdotě o medvědovi, kterou vám budu vyprávět, pokud se v diskusi objeví nejméně deset lidí, kteří mne o to poprosí.

A pokud jde o ty „kybernetické podomní obchodníky“, pak asi budu dál muset jejich nečekané telefonáty trpět. Anebo máte jiný nápad?

komentářů: 7

O hromadné poště

Čas od času dostanu mail rozeslaný tak zvanou hromadnou poštou. Zkušený spamer, který rozesílá své pozvánky na tisíce adres to udělá tak, že jako hlavního příjemce uvede sám sebe a všechny ostatní adresy dá do slepé kopie. Jenže říkejte to internetovým ignorantům. Ti to tam fláknou, jak se jim namane, takže s hezkou pozvánkou dostanete darem také jeho kompletní adresář. Pokud jste zlomyslní, odpovíte nikoliv jenom jemu, ale rovněž všem. A vznikne z toho příběh, který teď momentálně koluje po internetu a který - nemohu jinak - než ho tady dát k lepšímu jako výstrahu těm, kteří se ještě nenaučili správně rozesílat své spamy, promiňte svou hromadnou poštu. Pokud je to pravda, je to veselé a pokud si to někdo vymyslel, omlouvám se, že ho cituji bez jeho jména, ale nebylo uvedeno. V každém případě je to buď pravda anebo je to dobře vymyšleno. Takže ukázka ulovená z internetu je tu:

Historka, která není vymyšlená a čas od času se přihodí ve zmenšených rozměrech a v jiných kulisách leckomu z nás. Sbormistr pardubického chlapeckého sboru Bonifantes Jan Míšek odeslal 29. 3. e-mailem na cca 420 adres seriózní pozvánku na premiéru koncertu. Mezi příjemci této pozvánky byli přátelé sboru, rodiče, sponzoři, lidé ze státní správy i samosprávy, novináři atd.

Jeden příjemce odpověděl (bohužel nikoli jen sbormistru Míškovi, ale všem!!!) takto:
Zdar Honzo, normálně bych se ti na to skřehotání vysral, ale když tam bude Jiřinka (doufám, že střízlivá, ne že ji zas naleješ a přefikneš, jako minule, ty bejku) tak se asi vokážu.
Přeji úspěch. Hezký den. Jiřík

Jako první mu odepsala jedna z pozvaných:
Milý Jiříku, všichni níže jmenovaní dostali vaši vtipnou odpověď ..... dávejte pozor, zda kliknete na "odpovědět", nebo "odpovědět všem" !!!
PS: Doufejte, že se to Jiřinka nedozví, vy "bejku"

Následovaly tyto reakce:
Vážený kolego, již dlouho jsem nezaznamenal tak skvělou a veselou příhodu, která se Vám odesláním textu všem 420 el. adresám povedla. Smál jsem až jsem se za břicho popadal a to právě při představě okamžiku Vámi zjištěného "FO PA". Omluva se přijímá a jen tak dále - je to fakt ze života!!!
Přeji hezký den - Jaroslav Kňava
starosta městského obvodu Pardubice V

Dobrý den, nebylo by možno pro ostatní rozeslat foto Jiřinky, abychom se mohli také rozhodnout o případné účasti?
S přání hezkého dne Pavel Simajchl

Děkuji všem a musím říci, že právě dnešní den jsem vzpruhu v podobě této konverzace potřeboval. Náš Deník uvažuje o reportáži přímo
z akce.
Marek Hovorka,
zástupce šéfredaktora Deník - Východní Čechy

Vážený pane Míšku,
jako reklamní agentura si Vám tímto dovolujeme upřímně pogratulovat k této inovativní marketingové strategii, kterou jste s panem Čejkou vymysleli. Jsme přesvědčeni, že návštěvnost bude rekordní, a nabízíme vytvoření grafického návrhu odznaku s fotem paní Jiřinky, podle kterého by se všichni účastníci této komunikace mohli snadno poznat.
V případě zájmu se na nás prosím obraťte.
Vaše Studio Artefakt,
Škroupova 673
500 02 Hradec Králové 2

Vážení, i VUS Pardubice se připojuje k akci "Jiřinka". Rušíme plánované akce a jedeme na koncert, sjednat spolupráci s Jiřinkou. Nebyla by ale lepší hokejová aréna? Tam se asi všichni nevejdeme.
S pozdravem Andrea, Milan a Jirka za VUS

Protože přéčinó hromadného odeslání bela chebná elektronka E13 z našeho podniko Katoda Olomóc, připojuje se k omluvě i naša fabrika a sejdeme se všici na koncertě s Jiřinkó.
Tož se majtě PH.

Vzhledem k tomu, že v tomto okamžiku se nám jeví dlouho očekávaný středeční hokejový zápas Pardubice : Sparta jako slabý odvar ještě ráno vůbec neočekávaného koncertu, zrušili jsme tímto rezervaci autobusu směřujícího na Prahu a vyjednáváme s řidičem ( který až dodnes neměl o vážnou hudbu zájem) o změně směru jízdy sborovým voláním : " Na  Hradec,Vávro, na Hradec !"
V případě, že budou v autobuse ještě volná místa, budeme Vás všechny kontaktovat!
S netrpělivým očekáváním zdraví Viktorinová - P.S. Mohu pozvat i svou tetu Jiřinu?

Milý Honzíku,
vidíš, Ty bejku, to mě nikdy nenapadlo, velmi děkuji za úchvatné pozvání a to si teda piš, že tam bude nejspíš celá Unie českých pěveckých sborů!!
S heslem "ať žije Jiřinka" a přáním dobré noci Libor Sládek

Ahoj všichni, na středeční koncert to zatím nevypadalo, ale po včerejšku mám jasno i já ! Už se nemohu dočkat, pozdravuj Jiřinku.
PS.Doufám,že se tam všichni vejdeme !!!
S pozdravem Vašek, Malý Vlčkovice

Závěrem - pozor komu a co odpovídáte !!!

P.S. Ten koncert měl opravdu naprosto rekordní účast !!!

komentářů: 5

Karel got(t) talent

Když se Jojce a Primě podařilo vyfouknout Markíze formát Got Talent, odpověděla Nova s Markízou vlastním formátem Talentmania. Nastoluje to otázku, co si vlastně kupujete, když zaplatíte za licenci pořadu Got Talent a přitom konkurenční televize může klidně odstartovat formát vlastní, dalo by se říci na chlup stejný jako formát licencovaný a navíc ještě zadarmo.

Není to poprvé a naposledy. Když Nova ve svých začátcích licencovala formát Jeopardy (Risk), majitel licence zcela nesmyslně trval na tom, že soutěžící musí odpovídat otázkou. Příklad: Jak se jmenuje prezident České republiky? Odpověď nesmí znít: Václav Klaus, ale podle regulí soutěže musí zaznít otázka, například: Kdo je Václav Klaus? Tvůrci soutěže chtěli soutěžícím poněkud zkomplikovat život. Marně jsme vysvětlovali, že na rozdíl od angličtiny, kde je otázka dána striktně větnou konstrukcí, lze v češtině otázku vytvořit i intonací a tudíž toto pravidlo postrádá jakýkoliv smysl. Majitel licence trval na svém a dokonce nám napsal: V tom případě neděláte Jeopardy! Tím nám vlastně povolil přestat platit licenci, pořad mírně předělat a pod malinko jiným názvem Riskuj! ho vydávat za vlastní. U Wheel Of Fortune (Kolo štěstí) už jsme rovnou vytvořili vlastní formát, kde kolo štěstí (předtím již vypůjčené do Tutovky Českou televizí) jsme  nahradili ležatým kolotočem. Poulíček jeho otáčením pak pár let slavil úspěchy.

Těch příkladů je mnoho, nechci unavovat. Jenom podotknu, že tzv. formátová práva se ošetřují jen velmi nesnadno. Proto také, když si Nova koupila Big Brothera, mohla Prima nakoupit téměř stejný Vilagos (Vyvolení) a natrhnout tak Nově perka. Vyvolení neměly tak striktní pravidla jako Velký bratr a navíc charismatická Tereza Pergnerová v té době hravě strčila poněkud strojeného Mareše do kapsy. Prima se pak vybydlela sama dalšími řadami Vyvolených a vykrvácela střelena vlastní zbraní.

Bude zajímavé porovnat, která televize se s talentovou mánií porovná lépe. Zatím pomocí miliónů válčí o moderátory, podle mne zcela zbytečně, protože silný formát udělá i dobrého moderátora, zatímco dobrý moderátor ještě nemusí udělat silný formát. Když Stardance opustil Marek Eben, s přehledem ho nahradil méně populární Aleš Háma a pořad dělal srovnatelná čísla.

Co si vlastně Prima koupila, když Nova má totéž zadarmo? Koupila si programové know how, dobré jméno, technologický set a odborné poradenství, které vychází z celosvětově prověřených zkušeností. Nova naproti tomu umí lepší promo a pokud jsem dobře informován, nasadila do hry aktivní hledače talentů a nespoléhá se jen na papírové přihlášky vytištěné v novinách. A jsme u jádra celé věci. Nebude to jen boj o pořad jako takový, ale především o talenty, kteří možná jsou a možná nejsou na trhu. Třeba tu je nějaká Susan Boyle anebo skupina Diversity, která největší překvapení soutěže Britain´s Got Talent nakonec porazila. Možná tu nejsou. Která televize bude mít lepší talenty, tedy lepší a atraktivnější obsah, ta vyhraje. Proto bych v tuto chvíli nesoupeřil svými milióny o moderátora, ale napjal bych veškeré síly a pročesal tuto zemi křížem krážem, abych alespoň jednu malou Susan Boyle anebo malinkou skupinu Diversity našel. Pokud národ neotevře překvapením ústa a nebude si druhý den o soutěži povídat při cestě sockou, pořad nebude úspěšný. Nemám pravdu, Robine Hoode?

A tak zatím jednoznačně mohu prohlásit, že jediný zpěvák, který má skutečně talent, před kterým smekám, je Karel Gott. KAREL GOT TALENT!

komentářů: 2

Pořiďte si videoblog – už je mu deset let!

Blogovat se dá všelijak. Ať už si blog zavedete kdekoliv, můžete prakticky okamžitě plkat na jakékoliv téma. A pokud plknete někomu do noty nebo proti notě, můžete čekat někdy i docela dobrou smršť názorů (někdy i nadávek). Psát na blogy se dá pod svým jménem (odvážné) anebo pod nějakým nickem, takže nick neriskujete. Ale i pokud blogujete pod svým jménem (někteří ješitové si na profil dají – jako já – i svou fotografii), pak musíte počítat s tím, že ty nadávky, které schytáte, jsou odeslány vesměs anonymy. Ještě jsem neslyšel, že by vešlo ve známost, že Jay6 je Jaroslav Opička (například), hinny je Josef Sova nebo technik4 je… ale kdo si má vymýšlet další jména.¨

Blog je užitečná platforma k výměně názorů. Stačí napsat do titulku slovo Paroubek a hned máte přes deset tisíc čtenářů. A diskusi jako blázen. Holt oranžová je jen kousek od rudé a to je barva, která dráždí. Mít blog je ale málo, chtělo by to videoblog a videodiskusi. To by bylo maso. Video blogování neboli vlogging nebo vidblogging přitom není zas až taková horká novinka. Je tady už pár let. První videoblog vložil na internet pravděpodobně americký zpěvák Adam Kontras. Bylo to někdy touhle dobou v roce 2000, takže vlastně slavíme deset let video bloggingu. Jupí. V zahraničí užívají videoblogů některé rozhlasové a televizní stanice, aby tím zvýšili interaktivu se svými posluchači či diváky.

U nás – pokud chcete někam umístit svůj videoblog – máte největší šanci na you tube. Odkazů tam je pravda kolem tří set tisíc (jenom za dnešek jich tam přibyla tisícovka), ale moc českých videoblogů tam není. Respektive špatně se hledají. Našel jsem tam namátkou jen videoblog Živě.cz, což není ani osobnostní blog. A tak jediný český videoblog, o kterém vím, že je stoprocentně osobnostní, si na youtube pěstuje zpěvák Michael Foret. Vytvořil už čtyři a v tom posledním dokonce pečlivě představuje svou kapelu. Videoblog je bezesporu velmi účinný nástroj vlastní propagace. Stačí pak odkaz rozpinkat na fejsbúky a podobná místa, kde se virtuálně shlukují lidé a je to!

Byl jsem zvědav, zda-li formu videoblogu využívají alespoň tuzemské televizní stanice. Na stránkách Novy jsem našel jen videoblog Tomáše Krause z MFF v Karlových Varech (to bylo před půl rokem), a od té doby nic. Na stránkách Primy není nic a na ČT jakbysmet.

Je to škoda, protože videoblog a případně videodiskuse by postavila debatéry tváří v tvář a bylo by zajímavé, zda by nám typicky česká odvaha umožnila, abychom si do očí říkali svoje názory. Přitom by pro začátek stačilo, kdybychom své videoblogy namlouvali i na obyčejný telefon a odesílali formou MMS. Konečně bych viděl na vlastní oči, jak vypadá Jay6, hinny anebo technik4.

komentářů: 0

15 – 54

To je číselné rozpětí, při kterém se pracovníkům všech televizí tají dech. V tomto věkovém rozmezí si totiž dělí reklamní koláč. Když si totiž představíte počet všech obyvatel a odečtete mladší patnácti a starší padesáti čtyř, dostanete nedosažitelný stoprocentní „rating“. Nikdy se však nedívají všichni a tak společný „rating“ všech televizí může tvořit například něco kolem padesáti procent obyvatel, kteří se v danou chvíli na televizi dívají. Ale může jich být i méně. Třeba v noci se může dívat i půl procenta. Na tom vcelku nezáleží. „Rating“ je vždycky celý koláč, někdy větší a někdy menší. A teď jde o to, jakou část, jaký podíl („share“) si jednotlivé televize ukousnou. Součet všech „sharů“ při libovolném součtu všech „ratingů“ je vždycky sto, i kdyby se dívalo jen pět lidí.

Televize, která má trvale nejvyšší share si může říkat „market leader“ a určuje cenu reklamy. Aby se cena reklamy dobře počítala, přepočítává se na body „points“ (ratingový bod znamená jedno vystavení reklamního spotu jednomu procentu cílové skupiny: Dospělí 15 - 54) a zadavatel reklamy platí za tyto body (CPP – Cost per point). Cena tohoto bodu stála loni 29 600 Kč, letos klesla na 22 500 Kč (TV NOVA). Samozřejmě to je cena základní (počítá se za třiceti vteřinový spot v prime time v tzv. medium season, tj, březen-červen a září-prosinec) a mění se podle sezóny, anebo zda jde o pořad vysílaný v hlavním vysílacím čase (prime time) anebo mimo něj (off prime time). Tohle všechno jsou známé věci a já je opakuji jen pro pořádek.

Cílem mých úvah je totiž něco jiného: proč 15 – 54? Proč ne 15 - 55 nebo 14 - 57? Anebo 17 - 60? Všechny tyto varianty mají společného jmenovatele: jde o lidi, kteří jsou (zejména v té horní hranici) ekonomicky činní. Dokonce lidé 54 – důchod jsou vesměs na vrcholu své kariéry a jsou mnohem zámožnější, než nešťastný čtyřicátník, který ztratil práci a jako nezaměstnaný ze zoufalství kouká na televizi skoro na všechno a tak zvyšuje v kýžené cílovce jak „rating“, tak i „share“.

Hledal jsem odpověď na internetu. Na jednom chatu generální ředitel Petr Dvořák se oháněl argumentem, že tuto cílovku chtějí reklamní agentury. Ale proč by ji chtěli? Vím, že řada zadavatelů reklamy nehledá všechny diváky v dané cílovce. K čemu by byla reklama na prášky na praní patnáctiletému chlapci či čtyřicetiletému muži? A může si dvacetiletá dívka koupit nové auto? A co reklamy na umělý chrup? Nebo reklama na léky na prostatu? Ty jdou zcela mimo cílovku, na kterou se vztahuje cena reklamy. Zdá se, že úspěšný zadavatel si musí položit otázku, jaká je jeho cílová skupina. Někde jsem četl, že některé americké televize se orientují na seniory. Mají čas a peníze, rádi se baví a nakupují. U nás ještě přežívá představa důchodkyně v šátku, která si podupává při zvuků dechovky. Ale v pětapadesáti? Vždyť v době jejího narození se už hrál rock and roll!

Nicméně všechny české televize se programově pachtí za diváky v rozmezí 15 – 54 a co je mimo, je nezajímavé. Je to moc staré, slyší tvůrci od televizních dramaturgů. Je to mimo naši cílovou skupinu. Ale otázka, proč tou horní hranicí je věk 54 let, tady zůstává a musím se přiznat, že jediná odpověď, která mne napadá je, že to je pro některou televizi výhodné. Pokud je odpověď jiná a někdo ví, jaká, rád si ji poslechnu.

komentářů: 1

Labutí píseň Superstar

Možná naposledy si společně zazpívali finalisté Česko Slovenské Superstar v pražské O2 areně. Nechci hodnotit úroveň koncertu, spíš se nabízí malé zamyšlení nad fenoménem soutěže, která – ačkoliv se konala už počtvrté – dokázala přitáhnout diváky k obrazovce a navzdory rychlosti s jakou byl koncert připraven a krátké době k prodeji vstupenek (normálně se prodávají několik měsíců předem) zlákat do areny více než osm tisíc diváků.

Prvním charakteristickým znakem je postupné vypadávání soutěžících. Někdo vypadne už v základním kole, takže ho televizní divák ani nezaregistruje, další se ve značné konkurenci probojují do finále, kde jsou postupně proséváni až k souboji dvou nejlepších o post vítěze a značný finanční obnos za vítězství a příslib cédéčka a pravděpodobně i zajímavé hudební kariéry. Právě ten značný obnos a případná pěvecká kariéra je to, co přiláká do soutěže tak značné množství účastníků.

Předcházející soutěže talentů (například Rozjezdy pro hvězdy) nabízely nepatrný zlomek finanční odměny a také trvaly příliš krátce a soustředily se jen na rychlé vítězství, takže televizní divák nestačil svého nového hrdinu ani příliš zaznamenat. Kdo si dnes vzpomene, že se Aneta Langerová v soutěži Doremi musela o své první místo dělit s dnes už zapomenutou zpěvačkou a v pořadu Rozjezdy pro hvězdy byla dokonce až druhá za Janou Fabiánovou. Proto bylo její vítězství v první řadě Česko hledá Superstar vlastně překvapením, protože si ji nikdo z předcházejících soutěží nepamatoval. Právě až systém Superstar postupným budováním hrdiny dokáže divákovi alespoň na nějaký čas nová jména doslova vpálit do hlavy. Nikdy už zcela nezapomene jména vítězů, ačkoliv podoby polozapomenutých zpěváků mu už pomalu blednou.

Dalším charakteristickým znakem Superstar je porota. Ta byla sice i v jiných pořadech (například Doremi), ale nikdy neměla tak předem danou a velice dobře promyšlenou úlohu. V první fázi být velice tvrdá až arogantní a postupně při zvyšování laťky přecházet do role fandovské, pokud je ovšem čemu fandit. I výběr porotců je velice sofistikovaný. Zatímco v Doremi se porotci měnili s každým kolem (soutěž byla spíš lepší verzí karaoke show než skutečným talentscoutingem), v Superstar je porota daná pro celou soutěž a je vybraná tak, aby splňovala úlohu kata, pokud je třeba. V Doremi se chválily i podprůměrné výkony!

Ačkoliv by měla Superstar být bojem na život a na smrt, konec konců odměna pro vítěze je více než zajímavá, je dalším charakteristickým rysem soutěže jistá pospolitost všech finalistů. Velmi rychle je představena společná píseň, jakási hymna soutěže a ta do hry vrací i vypadlé finalisty. Společně se jezdí na autogramiády, společný bývá i závěrečný koncert, společné bývá i turné, pokud je soutěž obzvlášť úspěšná. Finalista se stává členem exkluzivního klubu a dostává navždy jeho nálepku. Té se samozřejmě snaží rychle zbavit. Aneta Langerová například ihned po skončení soutěže se snažila ze sebe tuto nálepku setřást, jak nejrychleji to šlo a stejně se jí to nepodařilo.

Poslední charakteristický rys je, že po skončení soutěže se televize vesměs o finalisty přestává zajímat. Mají sice ze smlouvy vůči mateřské televizi jisté povinnosti, ale zájem televize klesá tak, jak postupně klesá zájem veřejnosti. Ostatně seznam jmen minulých ročníků je v naší paměti už příliš děravý, a pokud se hvězdičky neuchytí v nějakých muzikálech anebo se nestanou zajímavou potravou pro bulvár (že ano, Šárko Vaňková), pak sejdou z očí, sejdou z mysli. Televizní obrazovka přinese opět něco nového, něco neokoukaného. Sice na stejném principu (například bude hledat talenty napříč všemi žánry - Česko hledá talent), ale přesto alespoň v jiném střihu. A zase bude na co koukat, o čem mluvit a vstanou noví hrdinové.

komentářů: 3